Vždycky jsem nenáviděl tuhle zatracenou panenku.
Ty příšerné věci které mi říkala, jak se na mě opovažovala zírat, jak mi brala MOJE věci a jak se mi smála. Maminka mi říkala, že je to všechno v mojí hlavě. Já ale nejsem šílený!
Milovala tu panenku. Víc, než milovala mě.
Nemohl jsem si nic vzít! Zase ke mě totiž začala mluvit. Tak jsem se rozhodl udělat to, co jsem vždycky chtěl. Uřízl jsem jí hlavu a hodil ji do koše.
Nechápu, proč to byl tak velký problém.
Jenže maminka se na mě naštvala, a to hodně.
Bojím se co jsem udělal.