Je brzo ráno, slunce ještě nevyšlo. A několik hodin nevýjde.
Tvrdě spíš, jsi ztracený ve svém snu, když zazvoní telefon. Místo abys ho zvedl si přikryješ hlavu polštářem.
Hodiny uplynuly a slunce jasně září. A telefon zvoní. Vzbudíš se, display budíku jasně zaří. Telefon zvoní.
Natáhneš se po budíku a vypneš ho, telefon přestal zvonit. Dojde ti, že tady zvonil celé ráno.
Vylezeš z postele a zmáčkneš tlačítko aby se pustily hlasovky, které ti přišly. Nyní stojíš v koupelně a do uší ti doléhá přátelský elektronický hlas.
"Ahoj. Máš 666 nových zpráv. Zpráva jedna."
Telefon pípne a ty nejsi připravený na to, co přijde jako další. Vřískot.
Rychle se otočít, protože se ti zdá, že je to přímo za tebou. V jejím výkřiku se zrcadlí bolest, teror, a ozývají se i další zvuky. Stojíš tam vyděšeně, jako kdybys zkameněl. Křik stoupá až do hysterického tónu, když najednou přestane. Ozve se zvuk trhání kůže a masa.
Telefon znovu pípne, stojíš tam a klepeš se.
Zpráva dvě.
Aaaaawwwww, kdy už vydáš něco dalšííhooo