"Tati, měla jsem špatný sen."
Mrkneš očima a zvedneš se. Digitální hodinky na nočním stolku rudě prozařují tmu - jsou 3:32.
"Chceš ke mě do postele a říct mi ho?"
"Ne, tati."
Podivnost celé téhle situaci tě vzbudí úplně. Jen ztěží ve tmě vidíš svou malou dcerku.
"Pročpak ne, zlato?"
"Protože v tom snu, když jsem ti o tom snu řekla, tak se ta věc, která nosí maminčinu kůži, posadila."
Na moment tě to, co malá holka řekla, paralyzovalo. Nedokážeš z ní sundat oči. A peřina za tvými zády se pomalu odsouvá.